Týdenní přehled 4.-8.5.

Babiš se schoval za imunitu
Padl rozsudek v kauze Čapí hnízdo. Zatím nepravomocný a vyslechla si ho pouze Jana Nagyová. Hlavní viník se ukryl za imunitu. Andrej Babiš je totiž zbabělec, který opovrhuje spravedlností i lidmi, kterými se obklopuje. Důkazem je právě tento případ. Schoval se za současnou europoslankyni Nagyovou – využil ji, když potřeboval, a pak se zařídil podle svého. Celé roky tvrdil, že je vše účelová kampaň, že se ničeho nebojí a že chce očistit své jméno. Ve chvíli, kdy ale mohl stát před soudem jako každý jiný občan, využil mandát jako ochranný štít. A pojistil se vytvořením koalice nevydání.

Třaskavý sudetoněmecký sjezd
Absurdní debata kolem plánovaného poklidného sudetoněmeckého sjezdu v Brně znovu ukazuje, jak snadno se česká politika nechá vtáhnout do symbolických kulturních válek. Zatímco organizátoři mluví o smíření a společné evropské paměti, část domácí scény z akce vyrábí skoro bezpečnostní hrozbu. A je příznačné, že právě ti, kteří dlouhodobě vzývají extremismus nebo přiživují xenofobii, najednou bijí na poplach kvůli setkání, které má být především symbolem dialogu. Ve skutečnosti nejde ani tak o historii jako o současnost. O to, kdo dokáže mobilizovat emoce kolem starých křivd. A právě to je na celé debatě nejvýmluvnější: osmdesát let po válce jsou někteří politici stále schopni vytáhnout sudetskou kartu rychleji než plán na řešení dnešních problémů. Natož, aby těm problémům čelili a chtěli hledat řešení. Smutné.

Konference o Evropě
Rád jsem se zúčastnil konference Europe as a Task, která tento týden proběhla na Pražském hradě. Kéž by se jí dostalo víc pozornosti. Hlavní projevy měli český prezident Petr Pavel a finský prezident Alexander Stubb. Akce na mě působila jako snaha vrátit do evropské debaty trochu sebevědomí a strategického myšlení. Silně to bylo cítit z proslovu Stubba, který Evropu popsal ne jako unavený kontinent čekající na další krizi, ale jako prostor, který má konečně převzít větší odpovědnost za vlastní bezpečnost i budoucnost. S tím maximálně souzním. A právě finská zkušenost – pragmatická, bezpečnostně ukotvená a zároveň jasně proevropská – dnes v evropské debatě rezonuje čím dál víc. Stubbův projev nebyl jen diplomatickým vystoupením, ale i připomínkou, že Evropa už si nemůže dovolit luxus strategické naivity. Musíme hledat flexibilní řešení, ne otálet a nervózně přešlapovat.

Očekávaná taškařice v Moskvě
Sověti nás ve škole učili, že konec druhé světové války máme oslavovat až 9. května. Dlouho jsem to měl za samozřejmost. Ale jsem rád, že dnes Česko patří k Západu a až na výjimky se nenechává se řídit Kremlem. Ostatně letošní „oslavy“ na Rudém náměstí jsou spíš než vojenskou přehlídkou techniky přehlídkou satelitů Vladimíra Putina, prostřednictvím kterých se snaží udržet zdání legitimity a vlivu. Čím víc se Kreml snaží působit majestátně, tím víc celá akce připomíná nervózní improvizaci. Atmosféra má k triumfalismu daleko. Symbolicky je možná nejvýmluvnější právě to, že Rusko musí vojenskou přehlídku chránit skoro jako frontovou operaci. Místo sebejisté velmoci tak sledujeme režim, který se snaží zakrýt vlastní nejistotu pompou, propagandou a historickými kulisami. Je mi líto všech, kteří tomuto poklonkují.

Zakončím tento týdenní přehled pozitivně. Na sobotu totiž připadá Den Evropy. Budete ho slavit? A co pro vás znamená Evropanství? Dejte mi vědět. A kromě toho si užijte klidný víkend!