Q&A
EU ovlivňuje náš každodenní život. Vydává zákony – takzvané nařízení a směrnice. Tyto zákony platí v celé Unii. Pomocí nich se vytváří společný trh, který spoustě českých podniků usnadňuje obchodování. Nemusí se tolik přizpůsobovat pravidlům v sousedních zemích, protože pravidla jsou tam velmi podobná. Jim to snižuje náklady a spotřebitelům rozšiřuje výběr. To je ta hlavní ekonomická výhoda našeho členství.
A k tomu má Unie i společný rozpočet. I když má velikost jen 1 % HDP EU, jeho dopady vidíme všude. Od vstupu Česka před 20 lety se za pomoci evropských peněz zmodernizovalo přes 1000 km železnic. A postavilo nebo renovovalo tisíce kilometrů silnic a dálnic. A pak je tu spousta investic do rozvoje regionů – EU přispívá na modernizaci škol, nemocnic nebo kulturních objektů.
Jsme silnější, bezpečnější a nabízí nám to více příležitostí. Evropská unie má 450 milionů obyvatel. Naše ekonomika je srovnatelná s USA nebo s Čínou. Evropa tedy má potenciál se jim rovnat – a společný postup v EU nám tento potenciál pomáhá naplnit.
Mocnosti čím dál více porušují mezinárodní právo a vystupují z pozice síly. I Spojené státy už vyhrožují vlastním spojencům. Česko si buď může najít silnějšího bratříčka, anebo si ho můžeme vytvořit. A to tím že se Evropa spojí. Zainvestuje do své obrany a naučí se mluvit jedním hlasem.
Nejde ale jen o bezpečnost a zahraniční politiku. EU zlepšuje i náš každodenní život. Velký potenciál je třeba v přeshraniční spolupráci. Všechny evropské země mají problém dostat služby do příhraničních regionů. Řešením může být budování přeshraničních služeb. Od spolupráce ve zdravotnictví přes pomoc hasičů po běžné každodenní služby, práci.
Priority EU stanovuje Evropská rada, kde se scházejí lídři členských států. Česko tam zastupuje premiér. Povídat si u stolu o tom, co chceme, ale nestačí. Pro naplnění evropských cílů máme nástroje – především společný rozpočet a společné zákony. Tyto zákony navrhuje Evropská komise. Na jejich přípravě tam pracuje 27 komisařů, tedy jeden z každé země.
Návrhy zákonů pak putují do Rady EU, kde sedí ministři z členských států, a k nám do Evropského parlamentu. Na evropské úrovni jsou tak zastoupeny národní zájmy v Radě i zájmy občanů v Parlamentu. Obě instituce se většinou musejí shodnout na finální podobě zákona.
Některé evropské zákony – takzvané směrnice – určují společné cíle. A těch má každý stát dosáhnout po svém. Směrnice tedy ještě musejí být převedeny do národních zákonů. A v Česku bohužel při tomto převádění často překročíme požadavky z evropského zákona. Takže se na původní evropský zákon nabalí ještě spousta české byrokracie, kterou po nás EU ani nechtěla. Jako europoslanec jsem si dal za úkol fungovat jako spojka Praha-Brusel a pomoct s hledáním řešení pro tento problém.
Stejně jako poslanci v české Sněmovně mají i europoslanci na starosti tvorbu zákonů. Zasedáme ve výborech, kde probíhá podrobná práce. Každý zákon má ve výboru na starosti zpravodaj. Ten pracuje na návrhu přijatelném pro většinu europoslanců. Takže hledá kompromis. Potom jde zákon na plénum, kde o něm už hlasuje celý Evropský parlament.
Podílíme se také na tvorbě víceletého rozpočtu EU. Ten se schvaluje na 7 let, což zajišťuje státům, regionům a obcím předvídatelné finance. Zároveň ho ale musíme průběžně upravovat, protože s překotným vývojem ve světě se naše priority neustále mění.
Dalším úkolem europoslanců je dohlížet na Evropskou komisi a další instituce EU. Staráme se o to, že plní své úkoly a správně hospodaří s penězi daňových poplatníků.
Jako zvolení zástupci občanů zároveň zůstáváme v kontaktu s vámi. Navštěvujeme regiony, diskuze, setkáváme se s podniky či odbory. A samozřejmě jsme vám k dispozici i přes email.