Lidové noviny: Čím dříve vstoupí Ukrajina do EU, tím lépe pro nás. Evropa ji potřebuje jako živou vodu

Krátce po začátku invaze nabídli Američané Volodymyru Zelenskému a jeho nejbližším evakuaci. Odmítl větou, která vstoupila do dějin: „Potřebujeme munici, ne odvoz.“

V počátku byla role USA klíčová. I Evropa tehdy váhala a čekala, jak se Washington zachová. Až s jeho zapojením uznala za smysluplné přidat se k masivní vojenské pomoci. Jenže pod vedením Donalda Trumpa začaly Spojené státy podporu oslabovat a hlavní břímě na sebe musela postupně převzít Evropa.

Ukrajinci ale nikdy nebyli jen pasivními příjemci pomoci. Během mých návštěv na Ukrajině mi tamní představitelé opakovaně říkali: „Víme, že se na dlouhodobou podporu USA ani Evropy nemůžeme stoprocentně spolehnout. Musíme si vlastní kapacity vybudovat sami.“

A pracovali na tom s neuvěřitelnou intenzitou. Dnes výsledky jejich práce berou dech. Dokážou vyprodukovat osm milionů dronů ročně. Vyrábějí vlastní ekvivalent systémů Patriot za pětinu ceny. Produkují houfnice za desetinu ceny těch německých, a to v desetinásobném objemu.

Ukrajina se nejen bránila. Soustavně budovala své obranné schopnosti, až se z ní stal z pohledu špičkových technologií „evropský Izrael“ a z hlediska vojenské síly v podstatě evropské USA.

Od starého šrotu k technologické špičce

Vzpomínám na první dodávky vojenské techniky, které jsme posílali na Ukrajinu. Mnohdy šlo o staré, vysloužilé kousky, ale v prvních měsících zachránily situaci. Česko tehdy bylo lídrem pomoci. Spojenci však techniku dodávali zpravidla pozdě, v malém množství a s omezujícími podmínkami. Ukrajinci museli snášet rány, ale dodané zbraně nesměli proti Rusku plně využít.

I proto se spolehli na vlastní vývoj a inovace. Výsledek? Nedávno dokázali krutě zesměšnit Putina přímo v jeho Petrohradě, kam si svolal své souputníky, aby se předvedl jako neomylný vůdce. Při příletu delegace vítal kouř z hořících rafinérií, při odletu paralyzovaly nebe ukrajinské drony. Místo oslavy zbyla ostuda. Stejně jako na Rudém náměstí při oslavách konce druhé světové války – místo triumfu byl vidět jen strach o život.

Blíží se zlom – kdo koho potřebuje víc?

Aktuální otevření prvního vyjednávacího balíčku kapitol směřujících ke vstupu Ukrajiny do EU je skvělá zpráva. Osobně jsem pro co nejrychlejší přijetí. Blíží se totiž chvíle – a možná už nastala –, kdy Evropská unie bude potřebovat Ukrajinu více, než Ukrajina potřebuje EU.

A to hned ze tří zásadních důvodů. Zaprvé bezpečnost: EU se bez Ukrajiny není schopna Rusku ubránit. Ukrajinci denně likvidují stovky dronů a raket. Kdyby Rusko stejnou silou zaútočilo na jakýkoliv evropský stát, ten by se v řádu dní zhroutil. Zimní vojenská cvičení států EU s Ukrajinou toho byla smutným důkazem. Ukrajina má technologickou i průmyslovou kapacitu čelit Rusku. EU ji nemá.

Zadruhé ekonomika: Vůle po přežití se na Ukrajině proměnila ve vůli po úspěchu. Chuť růst, investovat, inovovat a rekonstruovat je tam obrovská – mnohem větší než v unavené EU. Přímo se nabízí nový „Marshallův plán“. Tak jako americké investice po druhé světové válce nastartovaly západní Evropu k nebývalé prosperitě, smysluplný plán pro Ukrajinu dnes může fungovat jako hospodářský motor pro celou Unii.

A konečně zatřetí zemědělství: Ukrajina je obilnicí světa. Pro EU představuje obrovský potenciál z hlediska dostupných a levných potravin.

Odvaha místo strachu z konkurence

Ukrajinské silné stránky jsou paradoxně i největší brzdou. Evropský průmysl a zemědělství se budou přirozeně obávat konkurence. Je však úkolem evropských lídrů, aby tyto tlaky ustáli. Ukrajina je pro EU živou vodou, kterou unijní struktury nutně potřebují.

Neznamená to, že máme Ukrajinu přijmout okamžitě v plném rozsahu. Integrační proces ale musíme maximálně urychlit. Dokážu si představit model, kdy Ukrajina získá zastoupení v evropských institucích (od Rady po Parlament) s dočasně omezenými hlasovacími právy a evropské dotace se budou uvolňovat postupně, jak budou plněny podmínky.

Je to čistě pragmatický postup. Teď ještě můžeme žít v iluzi, že Ukrajina potřebuje nás. To se ale může velmi rychle otočit. Jakmile začne EU potřebovat Ukrajinu víc, naše vyjednávací pozice se dramaticky zhorší. Proto by i ti největší skeptici měli přijmout realitu a tlačit na co nejrychlejší zapojení Ukrajiny do evropských struktur. Je to v našem vlastním zájmu.

Komentář vyšel a je k přečtení na webu Lidovky.cz.