Respekt: Boj o rozpočet EU vstupuje do horké fáze. Zůstane rekordně vysoký?

Začalo to už loni. V Evropské unii se tehdy rozhořela klíčová bitva. Vede se hned na několika úrovních, účastní se jí politické skupiny, instituce i jednotlivé státy a jde o téma, které je zásadním pro všechny občany EU, pro ni samotnou, a dokonce i pro země, se kterými organizace spolupracuje. Jde o balík peněz v hodnotě desítek bilionů korun: EU právě teď řeší, jak bude vypadat její rozpočet pro roky 2028–2035. Děje se tak v době stále častějších krizí, válek a ekonomických problémů téměř celého propojeného světa.

Komise loni navrhla rekordně vysoký víceletý finanční rámec – ve výši těžko představitelné částky téměř dvou bilionů eur (tedy zhruba 50 bilionů korun). Některé země jsou rozhodně proti – to se týká třeba Nizozemska nebo Německa, tedy těch, které do evropského rozpočtu více přispívají, než kolik z něj získávají. Naopak čistí příjemci více peněz vítají. Konkrétně česká vláda má s novým návrhem několik problémů – premiér Andrej Babiš si třeba postěžoval, že v návrhu je pro Česko o necelých 230 miliard korun méně než v končícím sedmiletém finančním rámci.

Komise totiž navrhla novou metriku toho, kolik si která země zaslouží (mimo jiné podle bohatství). Česko se už dnes řadí mezi středně bohaté země – a v následujících letech se může stát i čistým plátcem. To, co Evropský parlament v úterý schválil, je jeho pozice – tedy podněty k už existujícímu návrhu komise. Teď je na členských státech, aby se pustily do jednání. A času není mnoho. Komisař pro rozpočet Piotr Serafin opakuje, že o dlouhodobém finančním rámci je potřeba se dohodnout ještě letos. Hledání kompromisů ale bude bolet.

Není to ale jen výše peněz, co Evropský parlament na návrhu komise problematizuje. Exekutiva totiž razantně změnila balíky, z nichž členské státy budou čerpat peníze – prostředky určené na zemědělství, rybolov a kohezi (tedy snahu o snižování rozdílů mezi bohatšími a chudšími regiony a státy) jsou nově v jednom bloku. Mělo by tak být přímo na konkrétních vládách, jak je v těchto oblastech rozdělí. Europoslanci to kritizují, protože se obávají, že některé státy budou raději peníze směřovat do zemědělství než na rozvoj chudých regionů. Požadují proto jasnější vymezení těchto peněz.

„Myslím, že je to ze strany komise velice chytrý krok – národní státy ji kritizovaly, že jim moc mluví do toho, jak mají utrácet peníze. Takže teď jim řekla: dobře, tak se dohodněte doma. A najednou se ukázalo naplno pokrytectví národních politiků, kteří teď zase chtějí, aby jim raději komise řekla, jak to mají dělat, aby doma nemuseli vysvětlovat, proč se kam rozhodli dát peníze,“ říká europoslanec Jan Farský z hnutí STAN navzdory tomu, že pozici Evropského parlamentu, která požaduje vytyčení peněz na tyto tři jednotlivé politiky, podpořil.

„Ve frakci převládal tento konsenzus. Mně by ale nevadilo propojení koheze a zemědělství, protože věřím, že bychom si to na národní úrovni dokázali vyřešit. A taky si myslím, že koheze a zemědělství mají vlastně hodně společného – pokud stát podpoří malé zemědělské podniky na vesnicích, tak to prospívá rozvoji venkova. Místní výroba znamená místní zaměstnance i místní vzdělané lidi, kteří by dělali třeba právní pomoc nebo účetnictví,“ dodává s tím, že dotace by ale musely být nastavené tak, aby z nich čerpaly hlavně malé firmy. „Pokud je sbírají velkopodnikatelé, tak peníze, které měly zůstat na venkově, odcházejí pryč. A ty se tam pak z druhé strany posílají z těch kohezních fondů, aby tam byly vůbec nějaké služby, což je nesmysl,“ říká.

Celý článek čtěte ZDE.