HN.cz: Čas na evropský West Point. Prostor se nabízí v českých regionech

Nabízí se ale jedna chytrá investice do naší obrany, která navíc pomůže regionům v Česku a pozvedne vzdělání. Otevření vojenské vysoké školy na pomezí Ústeckého a Karlovarského kraje.

Provázanost světa obchodem a globalismus klid zbraní nepřinesly. Co mohlo být přijatelné v 90. letech s pocitem konce dějin, už není přijatelné dnes. Vladimir Putin útočí na své sousedy, Čína zbrojí tempem, které mírumilovnosti nenapovídá. Mezinárodní právo nahrazuje právo silnějšího. Ukázal to už Putin při svých útocích na Gruzii i Ukrajinu, ukázal to Trump ve Venezuele i při útoku na Írán. A otázkou není jestli, ale kdy svoji vojenskou sílu předvede Si Ťin-pching.

Evropa v takové situaci nemůže čekat a svůj osud odevzdat vnějším okolnostem. EU se musí urychleně postavit na vlastní nohy, musí vybudovat evropský pilíř NATO. Není to nic proti USA. Naopak je to něco, k čemu nás prezidenti USA bez ohledu na politickou příslušnost vyzývají už roky. NATO stojící na dvou pilířích, americkém a evropském, pomůže oběma stranám Atlantiku.

Roky jsme to odmítali, protože platil konsenzus, že v oblasti bezpečnosti se má Evropa spoléhat na NATO. To ale není tak úplně pravda. Ostatně se podívejme do zakládajících listin obou organizací. Článek 42 odstavec 7 Smlouvy o Evropské unii zavazuje všechny členské státy EU poskytnout si pomoc a podporu všemi dostupnými prostředky, pokud se jiný stát stane obětí ozbrojené agrese na svém území. Článkem 5 Severoatlantické smlouvy se signatáři zavázali, že v případě napadení kteréhokoliv státu NATO neprodleně podniknou sami a v souladu s ostatními stranami takovou akci, kterou budou považovat za nutnou.

Smlouva o EU ukládá použít všechny dostupné prostředky, Severoatlantická smlouva ty, které bude ten který stát považovat za nutné. Nabízelo by se dovodit, že Smlouva o EU garantuje silnější ochranu, větší bezpečnost. Na papíře ano, reálně ale ne.

Jak ale posílit obranu v EU, kde se rádi zavazujeme v proklamacích ke spolupráci, ale kde si stejně nakonec každý stát staví svůj hrad z písku, místo abychom stavěli evropskou pevnost? Obrana je vyhrazená členským státům, součástí NATO je jen 23 z 27 zemí EU a některé klíčové státy NATO jsou těsně za hranicemi EU. V prohloubení spolupráce mezi členskými státy EU, k větší motivaci na sdílení kapacit, koordinaci, výzkumu a vývoji, se na evropské úrovni podařilo za posledních 15 měsíců více, než za předchozích 15 let. Ale pořád je to málo. Pro iluzi zachování národní suverenity v obraně riskujeme suverenitu kompletně.

Má to ale řešení. Když nebudeme za obranu jen utrácet a nebudeme trvat více na udržení globálně nekonkurenceschopných národních šampionů než na bezpečnosti, místo toho budeme investovat nejen do vojenských systémů, ale i do výzkumu a vývoje, start-upů, do průmyslu, do infrastruktury energetické, datové i dopravní, do vzdělání, tak takovými investicemi nejen pomůžeme větší bezpečnosti v Evropě, ale i větší odolnosti a prosperitě Evropy. Ostatně nemusíme vymýšlet kolo, stačí se podívat, jak investují Američané. Investice do bezpečnosti jsou podmínkou prosperity. A pokud jsou provedeny chytře, tak i prosperitě napomohou.

EU není slabá, je jen roztříštěná. Na co si Američané vystačí s 30 bojovými systémy – typy tanků, lodí, vrtulníků atd., Evropa potřebuje 178. Roztříštěnost nepřináší větší invenci, roztříštěnost přináší slabost a plýtvání. Podle European Parliament Research Service ročně ztratíme mezi 18 a 57 miliardami eur kvůli nekoordinaci nákupů a nedostatečné standardizaci. Nemáme čas a nejsme dost bohatí, abychom řešení odkládali.

A co Česko? Doma se aktuálně vede ostudná debata o tom, jestli vydáme na obranu už dávno v době míru slíbená dvě procenta, nebo dodržíme náš závazek a postupně dorosteme k pěti procentům. Nebudu rozebírat, jak nebezpečná debata to je. Jak škodí naší bezpečnosti, jak poškozuje naši armádu i naši ekonomiku. Ale zkusím navrhnout řešení – české řešení.

Nabízí se totiž jedna chytrá investice v oblasti vzdělávání. V porovnání s okolními státy máme nižší počet vysokoškolsky vzdělaných lidí. Polsko 34 procent, Česko 27 procent. Jsou regiony, které se i přes investice nedaří pozvednout, konkrétně Karlovarský nebo Ústecký kraj. Máme oblasti, v kterých chybí služby, vylidňují se. Obecně se jedná o bývalé Sudety. Tomu všemu by pomohlo otevření vojenské vysoké školy na pomezí právě Ústeckého a Karlovarského kraje.

Celý komentář čtěte ZDE.