Největší bezpečnostní hrozbou je pro nás Rusko, už dobylo Hrad, říká Farský ze STAN

/, Média, Volby 2017/Největší bezpečnostní hrozbou je pro nás Rusko, už dobylo Hrad, říká Farský ze STAN

Největší bezpečnostní hrozbou je pro nás Rusko, už dobylo Hrad, říká Farský ze STAN

K volbám do Poslanecké sněmovny se letos přihlásilo celkem 31 politických stran a hnutí. Stanice Českého rozhlasu Radiožurnál a Plus se rozhodly jejich priority, vize a programy představit prostřednictvím rozhovorů s lídry a lídryněmi jednotlivých uskupení. Číslo sedm připadlo hnutí Starostové a nezávislí, odpovídá Jan Farský.

 

I tentokrát začneme v první části rozhovoru ekonomikou, která vykazuje velmi dobré tempo růstu. Co bychom měli v takové době, kdy se nám hospodářsky daří, dělat především?
Předně neprojídat ten růst, protože je hříchem a je hříchem přicházejícím generacím, že se při čtyřprocentním růstu, při investicích, které nejsou nějak horentní, dále zadlužujeme. Měli bychom investovat tam, kde to do budoucna bude přinášet další hodnoty. Je to vzdělání, je to infrastruktura, i datová infrastruktura, protože co byly silnice 20. století, tak jsou data tím generátorem růstu 21. století, a samozřejmě věnovat se i inovacím. Máme vyloženě šikovné chytré lidi, to české kutilství v nich je. A to dokáže těm už dnes známým kvalitám dávat vyšší kvalitu, a to je něco, co bychom měli podpořit a kam bychom finance měli dávat. Protože to, jak je dnes utratíme, vypovídá o tom, jak se budeme mít za 20 let. A zatím se utrácí zoufalým způsobem.

Co bychom měli udělat pro zlepšení úrovně českého zdravotnictví? Měli bychom hlavně zvýšit lékařům a sestrám mzdy?
Zdravotnictví má předně dva problémy. Za prvé, pořád se v něm krade. Ztrácí se hrozně moc peněz na nákupech materiálu. A druhá věc je, že je rozmístěno hrozně neefektivně. Jsou oblasti, kde je díky síle politiků několik rezonancí a gama nožů, a jsou oblasti, kde se na ně čeká hrozně dlouho. To jsou takové dva momenty, které vysávají peníze ze zdravotnictví. A doplácí na to ve finále nejvíc právě zdravotnický personál, doktoři nebo sestřičky. Protože pro ně pak nezbývají peníze a jim nezbývá než se tak poohlížet po tom, kde si jich budou vážit víc, což je třeba Německo nebo Rakousko, kam odchází.

A tomu jde docela lehce zabránit. Já jsem už prosadil zákon o registru smluv, který donutil ke zveřejňování i zdravotnická zařízení a už dnes šetří desítky milionů právě na tom, že je vidět, jak ty peníze tečou nehospodárně. A samozřejmě by zdravotní péče měla zůstat dostupná minimálně v rozsahu, který je dnes. Nemocnice by se neměly rušit. Není důvod je rušit, protože financí je v systému dost, ale zároveň bychom se měli starat o ta specializovaná centra, aby bylo postaráno o co možná nejširší pole lidí. V tomhle je základ – vyřešit dva problémy. To, že se krade, a to, že se s financemi nakládá nehospodárně.

A jak byste dostal víc praktických lékařů do regionů, kde jich není dost?
Když ze systému nebudou utíkat peníze, ať už tím, že se ztrácí nebo že se kradou, anebo tím, že se investuje do zbytečností, protože v některých oblastech je těch gama nožů, té magnetické rezonance příliš, někde zase nejsou, týká se to i CT, tak to pak uvolní peníze pro to, aby bylo možné zaplatit praktické lékaře a do těch regionů je dostat. A je to samozřejmě i prací v regionech, protože i kvalita života v regionech rozhoduje o tom, jestli do nich lékaři chtějí jít, a to je věc, která pak je ale daleko širší otázkou. To už není jen otázkou zdravotnictví.

Chybí v českém školství víc učňů a na pracovním trhu víc řemeslníků?
Reálně chybí, ale odpovědí na to není, že bychom měli zavírat gymnázia, a naopak cpát lidi na školy, na které nechtějí. Jsme ve výkyvu, kdy všichni měli pocit, že musí mít maturitu, vysokoškolské vzdělání, jinak se neuživí, a řemeslo že je takřka ostudou. Já jsem z řemeslnické rodiny. Můj taťka je truhlář a je to nádherná práce, nádherné řemeslo. A že řemeslníků je málo a že tím pádem bude stoupat jejich ohodnocení, je nabíledni a bude se dít. Takže v tomto systému myslím, že renesance řemesel i učňovského školství přichází, ale zároveň si nemyslím, že je úplně zdravé si myslet, že tak, jak někdo vystuduje školu v 18 letech, tak to řemeslo, případně jakoukoliv jinou práci založenou na vzdělání, kterého dosáhl, bude vykonávat až do konce svých dní. Doba je velice dynamická. Spíše je lepší, když jsou to lidé, kteří dokážou najít uplatnění i po nějakém přeučení se a rekvalifikaci v jiných oblastech. A to je moment, který je potřeba jim poskytnout, protože model, že po škole nastoupím do fabriky, z které budu odcházet po čtyřiceti letech do důchodu, ten už je v absolutní většině případů pryč.

Vy jako STAN chcete větší spojení škol a zaměstnavatelů. To s tím souvisí?
To s tím souvisí, aby (studenti – pozn. red.) zároveň už měli představu toho, že nestudují jenom proto, aby někde strávili tři, čtyři, sedm let, ale proto, že na konci je čeká práce, kterou chtějí a která je slušně ohodnocená. A tam je potřeba se propojit.

Doufám v jiného prezidenta

Jaké nedostatky České republiky vidíte v oblasti bezpečnosti?
Musíme vědět, co nám vlastně hrozí a čemu se musíme postavit. A tam z toho zcela jasně vyčnívá a je pojmenovatelné Rusko. V tom, že je to země, která v poslední době porušuje mezinárodní dohody, porušuje mezinárodní smlouvy, mezinárodní právo, a tak jako si utrhlo kus Moldavska, jako si utrhlo kus Gruzie, kus Ukrajiny, tak podobným způsobem útočí na Českou republiku. Ono neútočí zbraněmi, které si můžou lidé představovat z 20. století, ale Rusko přezbrojilo na 21. století a je to otázka boje v kyberprostoru, fake news, dezinformací a v Čechách už dobyli Hrad.  A teď je otázka, jestli jim zůstane po Novém roce, jestli současný prezident na Pražském hradě zůstane, nebo jestli si tam zvolíme někoho jiného. A já doufám, že tam zvolíme někoho jiného, kdo nebude tak úzce navázán na Rusko, to je největší bezpečnostní hrozba. Určitě je ale bezpečnostní hrozbou i migrace a terorismus, ale na prvním místě bych jednoznačně jmenoval Rusko.

A měl by tedy stát zakročit proti takzvaným prokremelským webům?
Tenhle boj nejde vyhrát jinak než vzděláním, protože mezi lidmi je nutné je učit nakládat s informacemi, že ne všechno, co se objeví na internetu nebo si někde přečtou, tak musí být automaticky pravda. A to je zase otázka vzdělání, kde si myslím, že dlužíme hodně, protože vzdělání je jeden z největších momentů, který určuje to, jaká Česká republika bude za 20 let a jak se budeme mít. Tam jsou lidé špatně zaplaceni a tam je potřeba přesouvat peníze. A jeden z výsledků bude i to, že budeme lépe chráněni před těmito moderními hrozbami, které jsou schopny rozvrátit stát tímto způsobem. Protože státy se dnes už mnohdy nedobývají, ale vyhrávají ve volbách. To je pole, kde se musíme umět bránit. Takže vzdělání, vzdělání, vzdělání. Pomoct učitelům tak, aby dokázali učit rozlišovat – protože informací méně nebude a je špatně je třídit, to vždycky zavání nějakým nástupem nesvobody a cenzury – ale jde o to, aby lidé byli sami schopni se v nich vyznat.

Proč se nám nedaří výrazně zlepšit poměry v oblastech, kde žijí takzvaně sociálně nepřizpůsobiví občané?
Protože se to řetězí. Často ty zvyklosti přechází z rodičů na děti, stát to často řeší z ústředí bez detailní znalostí území a nastupují tam spíš neziskovky než to, aby stát k tomu přistupoval nějak koncepčně. A je to věc, která samozřejmě je řešitelná. Tady třeba starostové se svou znalostí prostředí dokážou hodně pomoci. To neznamená, že budou rozhodovat, ale že jsou připraveni státu podat pomocnou ruku co se týká informací. Já jsem starostoval dost let (mezi lety 2006 a 2014 starosta města Semily – pozn. red.) a stát vůbec nebral ohled na to, když jsme mu dokázali říci, kde jsou předražené ubytovny, kde to není pomoc těm, kteří potřebují ubytování, ale naopak bohatnou na tom ti, kteří si to vůbec nezaslouží a jenom těží ze složité situace některých lidí. A stát to vůbec nebral v potaz. Myslím si, že to je jedna z cest.

Když jsem starostoval, měli jsme v obci v podstatě ghetto, kam se sestěhovávali dlouhodobě sociálně nepřizpůsobiví a ti, kteří měli nějaký komplikovaný život. A tam jsme zavedli, že pravidla musí platit pro všechny stejně a ti, kteří to pochopili – a my jsme s nimi pracovali samozřejmě, bavili jsme se s nimi – ti, kteří platili nájem, tak tam jsou, a ti, kteří neplatili nájem, tak se museli odstěhovat a tím jsme to ghetto v podstatě dokázali během několika let vyřešit.

Považujete za varující, že Česká republika dosud nezreformovala svůj penzijní systém?
Považuju to za varující, protože si myslím, že lidé mají právo na důstojné stáří. Zároveň je ale nutné říct, že i v této chvíli, kdy máme minimální nezaměstnanost, obrovský růst, i tak není důchodový účet sanován příjmy, takže se musí dotovat z ostatních oblastí rozpočtu. A to, že se lidé budou muset, když budou chtít mít ve stáří nadstandardní kvalitu života, uskromnit v mládí a spořit si na svoje stáří, to je pravda. Já zároveň to mám tak, a jsem tak vychován, že rodiče do mě investovali dost let, když jsem byl ve věku, kdy jsem jejich pomoc potřeboval. A přijde mi jako povinnost, nad kterou se nejde vůbec zamýšlet, že rodiče nemohou mít nižší standard života, než mám já, když budou ve stáří zase oni potřebovat pomoc. Tak to je pro mě také podmínkou a nepřekročitelnou povinností.

Další téma. Měla by Česká republika stavět další jaderný reaktor?
Já bych rád, kdybychom maximálně hledali úspory, protože pořád ještě máme náš průmysl docela náročný na energetiku, na energie. Byl bych rád, kdybychom šli i cestou obnovitelných zdrojů energie, ale ne formou solárních baronů a tunelů, ale skutečně učit se tam, kde efektivita stoupá vzhledem k tomu, jak se investuje, tak už klesají náklady. Ale obávám se, že i když toto všechno použijeme, tak Česká republika nemá tu sílu řek, slunce a větru, která by ji dokázala vymanit z toho, že budeme potřebovat bloky v Dukovanech a minimálně nahradit ty, které už tam jsou a dosluhují. A je tu otázka rozšíření, protože jsme průmyslový stát a bez energie by tady žádná prosperita nebyla.

Házíme na EU naše vnitřní problémy

Nyní proberme vztah k Evropské unii, teď i v souvislosti s brexitem. Měla by se Česká republika snažit dostat k tomu tvrdému jádru, anebo spíš zůstat na okraji?
Jednoznačně. Podle mě není jiná cesta než být součástí jádra, které rozhoduje. Buďto můžeme sedět u stolu a spolurozhodovat, anebo být na tom stole a nechat se porcovat. To je věc, která je z mého pohledu zcela jednoznačná, je v zájmu všech občanů České republiky. Neznamená to, že Evropská unie je bez chyb. Ona má mnoho chyb, jako všechno, co kdy vytvořili lidé a co vytvořili v diskusi a v kompromisech, ale není tady nic lepšího. Není tady varianta k tomu, že bychom nebyli v Evropské unii.

A měli bychom se naučit být sebevědomým partnerem, ne tím Švejkem, který jenom okopává kotníky, a který vypráví, jak Evropa škodí, a přitom z druhé strany od ní bere miliardy, díky kterým se nám daří zlepšovat kvalitu života v České republice. Od infrastrukturních projektů, a dokonce jsou projekty, kde nám Evropská unie – a týká se to i vzdělávání, digitalizace – chtěla pomoct čtrnácti miliardami k tomu, aby byl v České republice dostupnější a levnější internet a tady se tak dlouho dohadoval pan ministr Mládek s panem ministrem Chovancem, ministerstvo průmyslu a obchodu s ministerstvem vnitra, že ty peníze nakonec budeme Evropské unii vracet.

Problém také je, že jsme často papežštější než papež a v České republice si předpisy, ať už to jsou ve stravování, nebo i v maloobchodě, přepisujeme daleko přísnější, než od nás Evropská unie požaduje. A místo abychom pak přiznali naši chybu, tak ještě zaútočíme zpátky na Evropskou unii, protože to je takový vděčný otloukánek, o kterém když kdokoliv mluví ošklivě, tak se tomu vlastně tleská.  Ale my jsme Evropská unie a je jenom na nás, jakou roli v ní budeme hrát. A zatím ji hrajeme dost smutnou, kdy z Evropské unie bereme všechno, co nám dává, a zpátky na ni házíme všechny naše i vnitřní problémy, které máme.

Zaměřme se na váš volební program. V kapitole Silný, ale štíhlý stát mimo jiné píšete, že se hlásíte k cíli zpomalit a zkvalitnit tvorbu a posuzování nových zákonů. Co tím chcete říct? Jsou u nás zákony přijímány překotně?
Zákonů je mnoho. Zákonů je tolik, že už se v nich i právníci mají problém vyznat. Už vybírají jenom výseky práva, kterým rozumí. Už snad není právník, který by se dokázal vyznat v celém právním systému. Zákony se neopravují způsobem škrtání, ale naopak nabalováním dalších předpisů. Je to neuvěřitelně zbytnělé, je to složité. Už na velice jednoduché věci, jako třeba podat si žádost o stavební povolení, si musíte brát odborníka, aby vás vůbec tím systémem provedl. A to je směr, kterým bychom měli jít – maximálně zjednodušovat stát, škrtat agendy, škrtat povinnosti, zbavovat se obtěžující úředničiny, která je obtěžující pro občany, ale ona je ve finále obtěžující i pro ty úředníky, protože nikdo nechce dělat zbytečnou práci jenom proto, aby vyplňoval formuláře, jenom proto, aby vyráběl stohy papírů. To nechce dělat nikdo, ani úředník, a vůbec už to nechce dělat občan, který podesáté odpovídá na stejnou otázku státu, který tu informaci už dávno má. To je odpověď.

Už jsme v tom ve sněmovně pracovali, nějaké dílčí úspěchy se podařily, ale nebylo to vůbec jednoduché. Od poloviny příštího roku díky aktivitě Věry Kovářové i mojí už nebudete muset pro řidičák jít s fotkou z fotolabu, ale stát použije fotku, kterou má, kterou vás fotil na občanku. Přijde mi ale úplně neuvěřitelné, že to trvalo tři roky, kdy jsem psal ministerstvu dopravy, aby to udělali, a oni tři roky psali, že to fakt nejde a až ve chvíli, kdy už jsem se opravdu rozčílil a řekl, že do konce volebního období to jinak nepůjde a ten zákon jsme podali, tak začali říkat, že by to teda snad šlo, ale tak v roce 2021, 2022. To je něco neskutečného. Takže nakonec jsme zatlačili víc a bude to od poloviny příštího roku, což jenom v příštím roce ušetří cestu 400 tisícům lidí, protože za ten rok si má vyměnit necelých 800 tisíc lidí řidičák. Takže nějakých 400 tisíc lidí nebude utrácet 120 korun za fotku ve fotolabu a nebude úředníka nutit skenovat jejich fotku, když už ji v systému stát má. To ušetří práci úředníkům i peníze lidem.

Podařilo se také prodloužit potvrzení na účast na zotavovacích akcích. Roky jezdím jako vedoucí skautského tábora, tak to byla věc mně blízká. V tom, že děcka si musela každý rok dojít – a to je 200 tisíc dětí ročně – k praktickému lékaři pro potvrzení, že jsou schopna účastnit se tábora, zaplatila průměrně 200 korun, musel je doprovodit jejich zákonný zástupce, který si na to musel vzít dovolenou, a přesto to byl jen v podstatě papír, který fungoval v tu chvíli pro vodácký tábor, pro vysokohorskou turistiku i pro rekreační týden na “Mácháči“, takže “lejstro“. A teď se podařilo, že to bude stačit jednou za dva roky a bude to součást preventivní prohlídky, což šetří 200 tisíc návštěv lékaře ročně a těm lidem 40 milionů v hotovosti. Tohle je něco, co se podařilo prosadit z opozice. Mohlo by toho být víc, když by člověk měl větší sílu a starostovských poslanců. Nakonec jsme byli tři, byť s podporou TOP 09, která nám vycházela v těchhle věcech vstříc, ale pořád jsme byli relativně malý klub.

Voda jako strategická surovina

Tvrdíte, že neplánujete žádnou daňovou revoluci. K čemu chcete ve výsledku dospět? Jak by vypadal optimální daňový systém podle vás?
Systém je potřeba maximálně zjednodušit. Dnes máte potíž v tom, že je na finančních úřadech přijat zákon a ani vám nedokážou říct, jak ho vykládat. A to bere obrovskou energii a kreativitu podnikatelům, kteří místo toho, aby se věnovali tomu, jak vydělat peníze, jak poskytovat služby, jak rozvíjet svoje podnikání, řeší, aby na ně náhodou nenastoupil finančák a něco, co jim už jednou třeba odsouhlasil, najednou neprohlásil za protiprávní a nezrušil jejich podnikání. A to je první zásadní moment, maximálně zjednodušit. Nemůže se to novelizovat třikrát, čtyřikrát do roka a třikrát, čtyřikrát do roka všechny nutit připravovat se na nové podmínky. To je asi největší recept. Stát zásadně nemá překážet, ale má sloužit a on postupně tím, jak roste a jak je komplikovanější a složitější, je pro lidi daleko víc nepřítelem než služebníkem. Ale takhle si stát lidé původně nezaložili.

Mezi vaše priority patří návrat vodárenství do rukou měst a obcí. Jak byste to provedli?
Je to otázka nákupu. Samozřejmě nejde tady o vyvlastnění nebo něco podobného, ale je to strategická surovina a strategické suroviny a sítě by měl mít ve svých rukou stát, případně obce, případně kraje, protože teď je to skutečně otázka bezpečnosti. Sám jsem jako starosta, když byl v roce 2007 Kyrill, zažil, že tři dny nešla v Semilech elektřina, všechny přístupové cesty do Semil byly zahrazeny popadanými stromy a nám docházela voda. Tu zbylou ve vodovodních řadech jsme použili pro nemocnici a domov důchodců s tím, že jsme věděli, že v určitých částech města holt nepoteče voda. Řešili jsme to cisternami. Dlouho by to nešlo, naštěstí pak elektřina naskočila. Nedovedu si představit, kdyby taková situace trvala týden. V krizových plánech se říká, že když nepůjde tři dny elektřina, což znamená, že nepůjde v tu chvíli ani voda, tak nastává anarchie a chaos. My si nedovedeme představit, jak blízko jsme problému, a proto si myslím, že je to jedna ze strategických věcí, které by měl držet a ovládat stát.

Podle vás je nutné stabilizovat systém hodnocení vědy, výzkumu a inovací a jejich podpory. Co máte v plánu?
Aby to byly dlouhodobé plány, aby to nebylo tak, že musí každoročně nebo v nějaké kratší periodě žádat vždy o podporu, ale aby mohly fungovat jak v základním, tak aplikovaném výzkumu a aby ty výstupy, které jsou, byly použitelné. To je propojení systému, který samozřejmě pak přináší další hodnoty. Myslím si, že v téhle oblasti je potřeba zmínit i to, že jsme se při vstupu do NATO zavázali dávat dvě procenta na obranu. Ale obrana nejde chápat úzce jen v tom, že je to na nákup tanků a střeliva, ale to je i otázka vzdělání, výzkumu i vývoje. A jedna z oblastí, která by v tomhle mohla posílit, je právě výzkum, který by byl otázkou bezpečnostní. Protože to je to, o čem budeme rozhodovat v budoucnosti a kde je obrovský prostor pro investice. Armádní rozpočet dvě procenta HDP jsou přes nějakých 90 miliard. Aktuálně utrácíme něco kolem 50 miliard a tam je obrovský prostor i pro pomoc vědě a výzkumu.

Rádi byste přejmenovali ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy na ministerstvo vzdělání a vědy. Proč? Mládež a sport pro vás nejsou důležité?
Jsou důležité, jednoznačně. Akorát dnes, a já bych asi těžko jako dlouholetý skaut mohl říct něco jiného, jde spíš o ten název a o to, že by to nemělo být a priori o zřizování škol, ale o vzdělanosti v celé republice, o znalostech a o připravenosti na život. To je důležitá oblast. Samozřejmě že pod tím se skrývá i podpora mládeže a podpora sportu. Myslím, že dnešní nastavení podpory sportu v tom, že peníze jdou primárně svazům, které je pak přerozdělují sportovcům, by mělo být úplně naopak. Sportovci by měli dostávat finance a ti by si měli platit svazy, které pro ně dělají práci. Ten systém se, bohužel, historicky otočil a viděli jsme, jak to doběhlo v kauze Pelty a dalších, kteří si skrz rozdělování financí jen upevňovali moc. To je potřeba otočit. Peníze dostat do skutečných spolků, ke sportovcům, kteří je skutečně potřebují, protože sport je dobrá investice. Je prevencí proti chorobám, zároveň vychovává lidi, ale je otázka, jak vychovává. To, když nejvyšší představitel fotbalu Pelta ukazuje, jakým způsobem nefungovat, jaký způsob rozvádí, to je ten klasický “bafuňář“ (funkcionář – pozn. red.), který sportu dnes škodí.

Koho chcete svým volebním programem oslovit především?
Předně chceme oslovovat tím, že jsme z mého pohledu ti, kteří jsou nositelem příběhů a odpovědnosti v těch jednotlivých osobnostech. Protože Starostové a nezávislí a odborníci, kteří se k nám přidali, mají za sebou ukázku toho, že se umí pohybovat ve veřejném prostoru, umí hledat řešení, mají dlouholetou vizi. A z mého pohledu jsou to lidi, kteří nejsou zvyklí se v každé debatě pohádat způsobem, který znemožní další spolupráci, kteří vědí, že nejlepší řešení nevychází ze zakrvácených bojových polí, ale vychází z toho, že se lidé dokážou dohodnout, a pak z toho nevyplyne to, že se po každých volbách půlka zákonů zruší a dvojnásobek napíše, aby zas po dalších volbách bylo co přeskupit a ukázat, v čem jsme jiní. To je hodnotově to, co starostové těmi schopnosti můžou přinést. Jsme proevropská strana, která ctí naše mezinárodní závazky a která je, řekl bych, napravo od středu, když bych nás měl v tom ne vždycky fungujícím systému někde zařadit.

Co budete považovat za úspěch?
Já jsem si dal podmínku, že povinností je, abychom dostali alespoň 7 procent, a úspěchem je, když dokážeme oslovit 10 procent voličů.

 

Zdroj: www.irozhlas.cz, Vladimír Kroc

2017-10-10T11:12:29+00:00 06.Říj, 2017|